Známe se?

Stejně jako by člověk neměl dostat řidičský průkaz dřív, než dostane rozum, neměl by se snažit ovlivňovat či vést druhé dřív, než zná sebe sama. To znamená, než ví, o co mu jde, uvědomuje si svou zodpovědnost a má svůj život pod kontrolou.

Ale přece … každý z nás se sebou tráví 100% času, tak jak bychom se mohli neznat? Inu, i tak někdy sebe sama dokážeme překvapit (a co teprve ostatní?).

Sebepoznání se opírá o znalost svých vlastností, hodnot, rolí a cílů. Pokud vím, v čem mám rezervy, mám za sebou první krok na cestě k jejich zmenšení či odstranění. Znalost svých silných a slabých stránek, je jedním ze zdrojů zdravé sebedůvěry. Vím, o koho se mohu opřít a nejbližší pomocná ruka, bývá většinou ta vlastní.

Hodnotová hierarchie se zpravidla projeví při rozhodování nebo v zátěžových situacích. Tehdy se člověk chová podle toho, které hodnoty má na nejvyšších stupních svého hodnotového žebříčku. Pokud znám ty své, nemohu se zklamat. Pokud dokážu poznat klíčové hodnoty ostatních lidí, mohu s nimi lépe vyjít a mohou odhadnout, co od nich čekat.

Máme bohaté zkušenosti z rozhovorů při výběrových řízeních na různé pracovní pozice, kdy kandidáti dlouhé minuty komisi vysvětlují, jak je pro ně důležitá náplň práce, seberealizace, možnost vzdělávání a samostatného rozhodování. Vzápětí se pak, při první příležitosti položit svůj dotaz, zeptají na pracovní dobu a stravenky.

Přestože nejsme herci, zastává každý z nás v životě mnoho rozličných rolí, a to samozřejmě vždy několik zároveň. Např. syn, otec, zaměstnanec, soused, člen sportovního oddílu atd. Každá z těchto rolí vyžaduje příslušný způsob jednání. Ostatní od nás takové jednání očekávají. Proto už nenosíme krátké kalhoty na vojenské přehlídky, proto málo generálních ředitelů jezdí ve Fabii a proto před dětmi schováváme vysvědčení s trojkou z matematiky.

Jednotlivé role by mezi sebou neměly být dlouhodobě v konfliktu, neboť pak jejich nositel soustředí svou energii na tento rozpor a žádnou z nich nevykonává efektivně.

Kdo má přehled o svých charakteristikách a je otevřený novým zkušenostem, může být právem sebevědomý. Znamená to, že si je vědom svých kladů i nedostatků a je schopen využít svých možností.

Jednou z metod, jak o sobě získat více informací je psychologické testování. Je to způsob účinný a do značné míry objektivizovaný. Vlastní náhled na sebe sama, pohled do vnitřního zrcadla, naopak bývá poněkud zkreslený. Někdy si příliš fandíme, v jiných ohledech se zase nedoceňujeme. Vidět se v pokřiveném zrcadle v bludišti je legrace, ale vycházet při jednání s lidmi z nepřesného náhledu vlastní osoby a pozice, je riskantní. Účinnou, bezprostředně fungující metodou, jak se o sobě dozvědět víc, je vnímání zpětné vazby od ostatních a její pečlivé vyhodnocování. Zpětná vazba přináší informaci o tom, jak naše chování vnímají ostatní lidé. Sdělují ji buď přímo, slovy a nebo svým dalším chováním vůči nám. Každý z nás zpětnou vazbu dává, ale také dostává anebo si ji může od druhých vyžádat.

Právě zpětná vazba je tím, co odlišuje jednosměrný přenos informací od komunikace, dialogu.

Pokud má zpětná vazba formu hodnocení, zpravidla komunikaci přeruší nebo alespoň znesnadní. Pokud je k práci podána zpětná vazba formou „Jste neschopný, pomalý a odborně nedostatečně vybavený“, asi se těžko najde člověk, kterého bude takové vyjádření motivovat ke zlepšení, přestože to všechno může být pravda.

Zkusme to jinak, respektujme druhého jako partnera, byť s ním nejsme spokojeni: „Porovnávám vaše výkony s ostatními a vidím, že většinou dosahujete výsledku v delším čase. Napadá vás, čím to může být? Vidím také, že často žádáte kolegy o radu a úkol č. 456 jste nedokázal splnit …“. V čem je tato zpětná vazba jiná? Je pozitivně formulovaná, popisná a konkrétní. Kromě toho vyzývá druhého, aby se k problému vyjádřil a pokud možno, navrhl řešení. Pak může dojít ke zlepšení, protože když druhý sám navrhne postup, bude se cítit za jeho splnění zodpovědný.

Takto formulovaná zpětná vazba dává jejímu adresátovi prostor, aby si ujasnil, co se jí skutečně míní a případně si upřesnil to, co bylo řečeno. Pokud takovou rozmluvu vedou např. zaměstnanec a vedoucí při ročním pracovním hodnocení, je jasné, že něco v tomto oddělení asi nefunguje už déle. Pracovník přece mohl o názor vedoucího na svou práci požádat kdykoliv předtím a svůj výkon upravit. Stejně tak vedoucí si měl všímat svého podřízeného průběžně. Zpětná vazba totiž vypovídá i o jejím poskytovateli.

Každý příjemce zpětné vazby má výsostné právo nechat si obdrženou informací potvrdit z více zdrojů a také ji může odmítnout. Zpravidla tím však více ztratí, než získá.

V našem příkladu jsme použili negativní hodnocení, neměli bychom však zapomínat na to, že důležitá a motivující je také pozitivní zpětná vazba. To, co se povedlo, nemusí být jen samozřejmá povinnost - oceňme to. Prospívá to sebedůvěře a dobrým vztahům. Vždyť i v řadě spokojených manželství se řídí pravidlem „na jednu výtku, alespoň tři pochvaly“.